Doma je doma

26. prosince 2020 | rozhovory

O tom, jak dokáže být osud nÄ›kdy nevyzpytatelný, by mohla interiérová dekoratérka Šárka Průšková z Pardubic mluvit celé hodiny. Jak sama o sobÄ› říká - živelná holka, která si v životÄ› sáhla na dno a nÄ›kolikrát začínala, aby se nakonec vrátila k tomu, co milovala už v dÄ›tství, tedy k luxusním textiliím, ozdobám a dekoracím. Nejprve oblékala jen okna, dnes už deset let pomáhá lidem, aby se doma cítili skutečnÄ› jako doma. „Když máte v obýváku ozvÄ›nu, nejste doma, ale na nádraží,“ říká v rozhovoru. 

Å kolu jste končila jako zootechnička. Jak se to stalo, že se dnes místo zvířatům vÄ›nujete dekoracím? 

Už jako dítÄ› jsem byla hodnÄ› kreativní, odjakživa jsem milovala dotek látky. A tak jsem si hodnÄ› vÄ›cí sama Å¡ila, upravovala a tvoÅ™ila. Jak už to tak ale v Å¾ivotÄ› bývá, nakonec mÄ› okolnosti zavály úplnÄ› jinam. Věřím, že co se má stát, se stane, a tak mÄ› osud nakonec zase vrátil na tu „kreativní kolej“. Sice až v pomÄ›rnÄ› zralém vÄ›ku a dost drsným způsobem, ale asi to tak mÄ›lo být. 

Co tím máte na mysli?

Smetla mÄ› těžká autoimunitní nemoc. Nemohla jsem skoro chodit a hlava začala panikaÅ™it. Najednou jsem potÅ™ebovala nÄ›co dÄ›lat, tvoÅ™it a jít úplnÄ› jiným smÄ›rem. PÅ™emýšlela jsem, co můžu dÄ›lat vsedÄ›, a tak jsem si udÄ›lala rekvalifikační kurz a skoro patnáct let dÄ›lala nehty. Postupem let, jak Å¡la medicína dopÅ™edu, jsem se dostala do tÄ›ch nejlepších rukou lékařů v Praze, a díky pravidelné léčbÄ›, kterou podstupuji dodnes, jsem se vrátila do skoro normálního života. 

Jak na tu dobu vzpomínáte? 

Bylo to těžké období, ale zaÅ™ekla jsem se, že to nevzdám. Není dobré se litovat, naopak je potÅ™eba najít cestu, mít důvod, proč každé ráno otevřít oči. Když se můj stav začal zlepÅ¡ovat a já konečnÄ› mohla zahodit berle nebo si sama vyčistit zuby, zažívala jsem pocity euforie. S blížícím se večerem a spánkem ale pÅ™icházel hrozný strach, protože když jsem se po celém dni zastavila a usnula, ranní vstávání se rovnalo hororu. Než jsem se rozhýbala, musela jsem pÅ™ekonávat velkou bolest. Obdivuju vÅ¡echny lidi, kteří s ní žijí každý den. Jsem ráda, že jsem mÄ›la to Å¡tÄ›stí a dostala tu nejlepší péči, která mÄ› zase z velké části vrátila „do sedla“ a Å¾e mám dva strážné andÄ›ly – babičku a sestrou, kteří nade mnou drží ochrannou ruku.  

Dnes jste v regionu známá interiérová dekoratérka. Jaká cesta vedla od nehtové stylistky k této profesi?  

Tahle kapitola se začala psát až po mém rozvodu. Když jsem potkala svého současného muže, dohodli jsme se, že jeho podnikání posuneme a založili jsme společnou firmu. Specializujeme se na dodání a montáž oken i stínicí techniky. Posadil mÄ› nejdříve za stůl a svěřil mi administrativu. Celé dny jsem vyplňovala papíry, vystavovala faktury, hlídala smlouvy a veÅ¡keré finance, což mÄ› hroznÄ› nebaví a jeÅ¡tÄ› víc ubíjí. NechtÄ›la jsem vÅ¡ak z firmy odejít, prosperovala, a tak jsme mohli na moji původní práci pÅ™ijmout zamÄ›stnance. Já začala hledat způsob, jak propojit svoji kreativní stránku s ryze technickou povahou práce mého manžela. Nakonec mi to doÅ¡lo – budu oblékat okna! Do záclon a závÄ›sů. Začala jsem se v této oblasti vzdÄ›lávat, jezdit po veletrzích a hledat dodavatele. Jsem moc vděčná, že mi manžel dal prostor a příležitost se v tomto realizovat, bez jeho podpory by to neÅ¡lo. Brzy jsem zjistila, že klienti si nevÄ›dí rady i se zbytkem interiéru, a tak jsem svoje služby postupnÄ› rozÅ¡iÅ™ovala. 

Takže jste se pÅ™eladila spíš do bytové designérky. 

Cítím se čistÄ› jako dekoratér. Designér vám interiér vymyslí a navrhne, kde co bude stát a jak to bude fungovat. Já naopak tvořím pocit domova a v tÄ›ch technicky Å¡pičkových a designovÄ› ohromujících domech a bytech dÄ›lám útulno. HodnÄ› klientů za mnou chodí, že mají sice krásný dům či byt, který je stál obrovské peníze, ale necítí se v nÄ›m dobÅ™e. A tak se do nÄ›j zoufale snaží dostat život a ve velkém nakupují vÄ›tÅ¡inou kvÄ›tiny. Po pár týdnech zjišťují, že nemají čas se o nÄ› starat, a Å¾e se jim za vÅ¡emi tÄ›mi moderními trojskly ani tolik nedaří. PÅ™itom mnohdy stačí tak málo – pÅ™idat textil, naaranžovat sezónní dekorace. Řada lidí v nich vidí lapače prachu, ale právÄ› ty paradoxnÄ› dÄ›lají domov domovem. Vždycky to tak bylo, stačí si udÄ›lat výlet do skanzenu na Veselém kopci a uvidíte, že to tak mÄ›li i naÅ¡i pÅ™edci. Nejlepší zpÄ›tnou vazbu mi v tomto dávají sami klienti, kteří vÄ›tÅ¡inou napoprvé kroutí hlavou, co jsem jim to navezla do bytu, ale jakmile jednotlivé dekorace naaranžuji a odjedu, volají, že už si to neumí pÅ™edstavit bez nich.  

Existuje tedy nÄ›jaká univerzální rada s ÄÃ­m doma začít, když cítíme, že by to chtÄ›lo zmÄ›nu, ale do velké rekonstrukce se nám nechce nebo za ni nechceme utrácet? 

Nejjednodušší je vždycky vymÄ›nit textil – jen závÄ›sy nebo polÅ¡tářky udÄ›lají moc. A to jak z pohledu barev, které nás nesmírnÄ› ovlivňují, tak z pohledu akustiky. Pokud máte doma ozvÄ›nu, nejste doma ale v nádražní hale, kde se vÅ¡e rozléhá. Navíc to není tak nákladná záležitost, aby si je človÄ›k nemohl dovolit mÄ›nit sezónnÄ›. MinimálnÄ› dvakrát za rok si náš domov zaslouží promÄ›nu – na Vánoce a na jaÅ™e. Na svátky se rádi obklopujeme typickými barvami, motivy a na dotek příjemnými materiály, které v nás evokují teplo - jako je velvet, plyÅ¡ nebo kožeÅ¡ina. S příchodem nového roku ta sváteční atmosféra těžkne a potÅ™ebujeme čerstvý nádech, svÄ›tlé barvy, svěží dekorace. Interiér je hodnÄ› o pocitech a je to tak úplnÄ› v pořádku. 

Když už jste zmínila Vánoce, jací jsou ÄŒeÅ¡i v jejich dekorování? Konzervativní, nebo naopak rádi experimentují? 

ÄŒeÅ¡i obecnÄ› mají rádi minimalismus, a díky velkým Å™etÄ›zcům hodnÄ› tíhnou ke Skandinávii. Nic proti tomu, ale není to úplnÄ› můj styl. Mám ráda moderní dekorace s nádechem glamouru a pÅ™esnÄ› takové dekorace i nejčastÄ›ji tvořím. Co se Vánoc týče, tak jsou to pÅ™esnÄ› takové, které znáte z filmu Sám doma. VÅ¡echny ty koulemi, kvÄ›tinami a maÅ¡lemi obsypané vánoční stromečky symbolizující nekonečnou hojnost. Za roky své praxe jsem vypozorovala, že ÄŒeÅ¡i obvykle strojí tÅ™i typy stromečků, osobnÄ› jsem si je pojmenovala jako „disco“ stromečky, venkovské a právÄ› ty „moje“ moderní. „Disco“ stromečky, co hrají vÅ¡emi barvami a figurkami, které si pamatujete jeÅ¡tÄ› z dÄ›tství, nÄ›kdo vám je daroval nebo je dÄ›díte v rodinÄ› po generace a bez nich prostÄ› nejsou svátky. Ty venkovské se hodí tÅ™eba právÄ› do skandinávského stylu. Jsou velmi oblíbené, ale do moderního interiéru se málokdy hodí. Když pak pÅ™ijdu do nÄ›jakého supermoderního domu a v hale mÄ› pÅ™ivítá právÄ› venkovský stromeček, je to podobný výjev, jako kdyby si v satelitním mÄ›stečku nÄ›kdo najednou postavil roubenku.