Jack byl pobuda, opilec a podvodnÃk. Nikoho proto nepÅekvapilo, když se jednou dostal do kÅÞku se samotným Satanem. Když nad pánem pekel zvÃtÄzil v lezenà na strom, vyÅezal do kmene toho stromu znamenà kÅÞe a Satana tak nahoÅe polapil. SlÃbil mu, že ho pustÃ, ale na oplátku ho Satan už nikdy nebude pokouÅ¡et. Když pak Jack zemÅel, zjistil, že pro hÅÃÅ¡nÃky, jako je on, nenà v nebi mÃsto, ale kvůli své dohodÄ se Satanem nemohl ani do pekla. MÃsto toho mu dal Äábel žhavý uhlÃk, aby si mohl posvÃtit na cestu chladnými temnotami. Jack proto dal uhlÃk do vydlabané Åepy, aby mu dlouho vydržel.
Z Irska do USA
Stará irská legenda už ovÅ¡em nevyprávÃ, zda a jak naÅ¡la Jackova duÅ¡e klid. Prý vÅ¡ak musà do skonánà vÄků obcházet svÄt se svou svÃtilnou. Zvyk vyÅezávat „Jackovy lucerny“, zvané Jack-o-lantern, byl v Irsku vždy rozÅ¡ÃÅen. Vlna irských emigrantů v roce 1840, kteÅà ze své domoviny prchali pÅed neúrodou brambor, pÅinesla tuto tradici do USA, kde se stala velmi populárnÃm. Åepy Äi tuÅÃny vÅ¡ak nahradily ve zdejÅ¡Ãch konÄinách hojnÄjšà dýnÄ.
Jak ale Halloween vznikl a co má spoleÄného se svátkem VÅ¡ech svatých? Možná vÃc, než by se dalo Äekat. Už původ samotného jména svátku Halloween totiž najdeme u katolÃků. Pocházà ze zkrácené zkomoleniny slov All Hallows Eve, tedy doslova veÄer pÅed svátkem VÅ¡ech svatých. Původ Halloweenu je vÅ¡ak starÅ¡Ã. Už v pátém stoletà pÅed naÅ¡im letopoÄtem slavili staÅà Keltové v Irsku konec léta 31. ÅÃjna svátkem Samhain, který byl vlastnÄ jejich Novým rokem. Keltové vÄÅili, že duÅ¡e, které v konÄÃcÃm roce opustily tÄla vÅ¡ech zemÅelých, se v tento den vracà zpÄt a hledajà živá tÄla pro svůj nový život. VÄÅilo se, že to byla jejich jediná Å¡ance, jak zÃskat posmrtný život.

Novodobá tradice
Živà se pochopitelnÄ chtÄli bránit. V noci z 31. ÅÃjna na 1. listopadu tak ve svých domech uhasili ohnÄ, aby byly studené a nelákavé. Pak se oblékli do různých straÅ¡idelných kostýmů, aby nevypadali jako lidé, a hluÄnÄ procházeli okolÃm, ve snaze zahnat duchy hledajÃcà nová tÄla. Dobrým duchům naopak na zápražÃch domů nechávali jÃdlo. A samozÅejmÄ do oken, na zahradu a vůbec kamkoliv vystavovali vyÅezané dýnÄ s hoÅÃcÃmi svÃÄkami. Co nejstraÅ¡idelnÄjšà dýnÄ mÄla pomoct v zahánÄnà zlých duchů.
DneÅ¡nà Halloween jde zejména v USA jeÅ¡tÄ dál a dává tak magickou atmosféru noci, kdy se svÄty živých a mrtvých doslova dotýkajÃ. Z mnohých zahrádek se stanou hÅbitovy s Åadou hrobů, pobÃhajÃcÃmi duchy a strašáky. Nálada Halloweenu prostupuje americká mÄsta i venkov již nÄkolik dnà pÅed samotným svátkem, kdy poprvé zaÄnou ulice kÅižovat lidé v maskách. Nebývá výjimkou, že v nich vyrazà i do práce nebo do kina.
Když slavà vÅ¡ichni svatÃ
Mnohem pietnÄjšà podobu majà kÅesÅ¥anské svátky VÅ¡ech svatých a DuÅ¡iÄky. PatÅà k nim úvahy o smrti, vzpomÃnánà na zemÅelé i rozjÃmánà nad vlastnÃm životem. KÅesÅ¥anům svátek navÃc pÅipomÃná vÃru ve vzkÅÃÅ¡enÃ, tedy život, který pÅesahuje pozemskou smrt. Svátek je v cÃrkevnÃm pojetà tedy mnohem vÃc naplnÄn optimismem a radostÃ, než plaÄtivou, sentimentálnà náladou, která je Äasto s DuÅ¡iÄkami spojována. Tu jeÅ¡tÄ umocÅuje mlhavé, deÅ¡tivé poÄasà podzimnÃch dnů.
Prvnà listopadový den je vÄnován vÅ¡em svatým vÅ¡ech cÃrkvÃ, tedy i tÄm, kteÅà nejsou jmenovitÄ uvedeni v kalendáÅi bÄhem celého roku. Ãcta svatým byla prokazována odedávna, ale teprve papež ÅehoÅ III. v roce 731 položil základy tohoto svátku, jak jej známe dnes, když jednak dal v chrámu sv. Petra zÅÃdit kapli ke cti a chvále vÅ¡ech svatých apoÅ¡tolů, muÄednÃků a spravedlivých, ale také zároveÅ naÅÃdil, aby se prvnÃho listopadu konala slavnost vÅ¡ech svatých.
Na 2. listopadu pak pÅipadajà v kÅesÅ¥anské tradici DuÅ¡iÄky, v kalendáÅÃch dnes Äasto uvádÄné jen jako Památka zesnulých, kdy vzpomÃnáme na vÅ¡echny blÃzké, kteÅà už nejsou mezi námi.

DuÅ¡iÄky blÃzkých
DÅÃve se vÄÅilo, že o duÅ¡iÄkové půlnoci majà duchové bohoslužbu. V PelhÅimovÄ se dokonce vyprávÄlo o jisté kmotÅe, která se o duÅ¡iÄkové noci probudila. MÄsÃc za oknem záÅil tehdy tak jasnÄ, že si jasnou noc spletla s ránem. Vstala proto, oblékla se a spÄchala do hÅbitovnà kaple. Protože se kmotra stydÄla, že pÅicházà pozdÄ, rychle se posadila do lavice a sklopila oÄi. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. S hrůzou si uvÄdomila, že povÄdomé tváÅe kolem nà patÅà sousedům, kteÅà jsou již po smrti. VÅ¡imla si, že vedle nà sedà jejà nedávno zemÅelá sousedka. Ta jà poÅ¡eptala, že je na mÅ¡i duchů a ti že živého ÄlovÄka po skonÄenà roztrhajà na kousky. Poradila jÃ, aby si vysvlékla kožÃÅ¡ek a rychle z kaple utekla. Kmotra ji uposlechla a ráno, poté co se s noÄnÃm zážitkem svÄÅila sousedům, se vÅ¡ichni vypravili do kaple, kde kožÃÅ¡ek nalezli roztrhaný na malé kousÃÄky.
KÅesÅ¥ané vÄÅÃ, že lidská duÅ¡e po smrti putuje nejprve do oÄistce, kde je souzena ze svých pozemských hÅÃchů. Naopak je možné pomoct duÅ¡i dobrými skutky, odpustky a hlavnÄ modlitbami. A protože duÅ¡e má v oÄistci setrvat až do oÄiÅ¡tÄnà od hÅÃchů, modlà se vÄÅÃcà za své zemÅelé a rozsvÄcujà svÃÄky, aby i oheÅ pomohl s oÄiÅ¡tÄnÃm. VÄÅilo se, že v pÅedveÄer svého svátku duÅ¡iÄky vystupujà na jedinou noc z oÄistce, kde v plamenech pykajà za své hÅÃchy. V Äechách proto bylo zvykem, že hospodáŠv ten veÄer naplnil lampu mÃsto olejem výjimeÄnÄ máslem, aby si duÅ¡iÄky mohly potÅÃt popáleniny z oÄistného ohnÄ. HospodynÄ zase napekla zvláštnà peÄivo ve tvaru kostÃ, které bylo nÄkdy spolu s dalÅ¡Ãm jÃdlem jako ÄásteÄné vykoupenà hÅÃchů (nebo také duÅ¡iÄkám na pÅilepÅ¡enou) vhazováno do ohnÄ. S rozbÅeskem duÅ¡iÄková noc konÄila a jakmile zaÄal v kostele vyzvánÄt zvon, musely duÅ¡iÄky zpátky do oÄistce. Když o DuÅ¡iÄkách prÅ¡elo, vÄÅilo se, že tak duÅ¡e zemÅelých oplakávajà své hÅÃchy.
Ve svÄtle svÃÄek
Je zvykem upravit o DuÅ¡iÄkách hroby naÅ¡ich blÃzkých a vyzdobit je kvÄtinami, ale také rozsvÃtit na nich svÃÄky. Magická atmosféra hÅbitova tonoucÃho v záplavÄ svÄtélek je neopakovatelným zážitkem a důvodem, proÄ o DuÅ¡iÄkách, na rozdÃl od zbytku roku, pÅijÃt na hÅbitov až se setmÄnÃm.
Živé kvÄtiny, které pÅinášÃme o DuÅ¡iÄkách na hÅbitov, jsou symbolem vÃry ve vÄÄný život. NejtradiÄnÄjšà z duÅ¡iÄkových kvÄtin je pÅitom chryzantéma, jinak také listopadka nebo lidovÄ i duÅ¡iÄka. Ta byla vždy pokládána za ochranu proti zlým silám a stala se symbolem DuÅ¡iÄek snad i pro svou odolnost proti prvnÃm mrazÃkům.
Z nÄkdejšà bohaté tradice duÅ¡iÄkových zvyků a obyÄejů se nám do dneÅ¡nÃch dnů zachovalo vlastnÄ jen zdobenà hrobů a rozsvÄcenà svÃÄek na památku blÃzkých zemÅelých. Zejména v Äeské republice pak odklon od vÃry ve druhé polovinÄ dvacátého stoletà způsobil, že duchovnà rozmÄr tohoto svátku, stejnÄ jako Åady dalÅ¡Ãch, se vytratil.
Halloween v PodkrkonoÅ¡Ã
Že se anglosaský Halloween, jak jej známe dnes, vyvinul z tradice svátku VÅ¡ech svatých, je vÅ¡eobecnÄ známé. MénÄ se vÅ¡ak už vÃ, že DuÅ¡iÄky se v Podkrkonošà v minulosti slavily podobnÄ, jako vypadajà dneÅ¡nà americké oslavy Halloweenu, tedy s průvody straÅ¡idelných a dÄsivých masek. Důvod je prostý – i na naÅ¡em územà žili ve starovÄku Keltové, kteÅà své tradice oslav svátku konce léta a zaÄátku nového roku slavili stejnÄ, jako v Irsku.
Průvodce (americkou) halloweenskou nocÃ
- Halloweenský průvod má tradici pÅedevÅ¡Ãm ve mÄstech mezi dÄtmi soupeÅÃcÃmi o nejstraÅ¡idelnÄjšà masku. Mezi nejpopulárnÄjšà z průvodů patÅà newyorský The Village Halloween Parade.
- Trick-or-treating je nejznámÄjšà tradicà Halloweenu. „Trick or treat!“ – Koledu, nebo nÄco provedu! DÄti ve straÅ¡idelných kostýmech obcházà domy v sousedstvÃ, kde zazvonà a poprosà majitele o koledu; obvykle dostávajà sladkosti. Pokud odejdou s prázdnou, provedou domácÃm drobnou lumpárnu. Na koledu se vyrážà zásadnÄ až po soumraku.
- Hororové historky jsou oblÃbené u vÅ¡ech generacà vÄetnÄ dÄtÃ, které si mezi sebou vyprávà straÅ¡idelné pÅÃbÄhy. ÄÃm straÅ¡idelnÄjÅ¡Ã, tÃm lepÅ¡Ã. Mnoho amerických seriálů vysÃlá v halloweenském týdnu speciálnà tématické epizody.
- K umocnÄnà atmosféry halloweenského veÄera si lidé pouÅ¡tà horory a straÅ¡idelné filmy. Rovnou se nabÃzà filmy Halloween I. a II.
- Pokud o Halloweenu spatÅÃte pavouka, buÄte si jistÃ, že nÄkdo blÃzký na vás dává pozor.
- Vlkodlaka poznáte podle spojeného oboÄÃ, chlupatých rukou, tetovánà a dlouhého prostÅednÃÄku.