Oba se živÃte jako novináÅi, Mirek moderuje hlavnà veÄernà zprávy na TV Barrandov, toÄà dokumenty pro Äeskou televizi nebo stojà za populárnÃmi poÅady z prostÅedà složek integrovaného záchranného systému. OndÅej pracuje jako zpravodaj Äeského rozhlasu Hradec Králové a Radiožurnálu. Mirku, napadlo vás nÄkdy, že se syn takhle pracovnÄ „potatÓ?
Mirek VaÅura: Nikdy mÄ to nenapadlo, ani historicky v rodinÄ se nestávalo, že by se povolánà dÄdilo. Naopak jsem si vždycky myslel, že Ondra bude herec. Odmalinka hrál v Divadle JesliÄky, což je stálá scéna ZUÅ StÅezina, pak to zkouÅ¡el i na JAMU. Nikdy jsem ho nevidÄl tÅeba jako fotbalistu.
OndÅej VaÅura: ZkouÅ¡el je to správné slovo, vždycky jsem se na JAMU dostal do poslednÃho kola a selhal na zpÄvu a pohybu. VÅ¡ichni zpÃvali populárnà pÃsnÄ, jen já Pec nám spadla (smÃch).
MV: Možná, kdybych tÄ k tomu vÃc vedl…já se hudbou dva a půl roku živil, možná jsem tÄ mohl nauÄit vÃc, než Å¡est akordů na kytaru.
OV: Na to, že babiÄka uÄila hudebnà výchovu, jsem toho opravdu moc nepochytil. MyslÃm ale, že v tátovi jsem se vidÄl vždycky, zaÄalo to tÃm, když jsem jako dÃtÄ vysÃlal zprávy pro plyšáky, ve tÅetà tÅÃdÄ jsem pak založil Å¡kolnà Äasopis Mandysánek.
MV: Na ten si pamatuju, nejdÅÃv to byl ÄistÄ rodinný Äasopis, který posléze expandoval i na Základnà školu Mandysova, kam jsi chodil.
OV: Táta mi v tomhle byl vzorem, když jeÅ¡tÄ pracoval v rozhlase, vstával jsem s nÃm ve ÄtyÅi ráno na rannà vysÃlánà a stejné to bylo, když potom zaÄal dÄlat i v televizi. HodnÄ jsem to s nÃm prožÃval a v budoucnu to pro mÄ byla velká výhoda. Když jsem zaÄal dÄlat eléva v rozhlase, znal jsem už veÅ¡keré programy, postupy, prostÅedà i lidi. ParadoxnÄ pamatuji starou budovu rozhlasu, kterou Åada mých souÄasných kolegů nezažila. Jsem takový nejmladšà pamÄtnÃk (smÃch).
Ondro, mÄl jste možnost u táty okoukat práci pÅed kamerou i za mikrofonem. ÄÃm vás nakonec zlákala právÄ rozhlasová žurnalistika?
OV: Nikdy jsem to takhle neoddÄloval, táta dÄlal televizi i rádio soubÄžnÄ a já to tak bral jako komplexnà práci. Když jsem na gymplu zaÄal pracovat v rozhlasu, nemÄl jsem cÃl, že budu novináÅ, bral jsem to jako brigádu a dobrou zkuÅ¡enost. PÅiznám se, že v té dobÄ jsem taky trochu doufal, že budu hercem. MÄl jsem to otoÄené, jako dÃtÄ jsem toužil být novináÅ, v pubertÄ herec.
Z brigády v rozhlase se nakonec stala práce na plný úvazek, kterou dÄláte už Å¡est let.
OV: PÅiÄemž už ve svých Å¡estadvaceti cÃtÃm, že ve zpravodajstvà pÅesluhuju. Každý, kdo nÄkdy dÄlal zprávy, vÃ, jak to ÄlovÄka vysává. Rozhlas je o to složitý v tom, že tam neexistuje žádná uzávÄrka, Radiožurnál vysÃlá nonstop. NÄkam veÄer pÅijedete a za deset minut jdete bez pÅÃpravy živÄ do vysÃlánÃ, ÄlovÄk zkrátka nevà dne ani hodiny.
MV: Na jednom kurzu nám ÅÃkali, že novináŠje nejstresovÄjšà povolánà hned po pilotovi a já s tÃm souhlasÃm, pokud to chceÅ¡ fakt dÄlat dobÅe.
OV: Velký respekt každému, kdo vydržà dÄlat zpravodajstvà v terénu vÃc jak deset let, to si neumÃm pÅedstavit.
Mirek VaÅura
- V Hradci Králové vystudoval lidovou konzervatoÅ, obor hra na saxofon, a stÅednà průmyslovou Å¡kolu, obor výroba pian.
- Je ženatý, má tÅi dÄti - OndÅeje, Belindu a Karla.
- Působil v TV NOVA jako moderátor a reportér poÅadů ÃÄko, ObÄanské judo, Na vlastnà oÄi, 112 – V ohroženà života.
- V souÄasné dobÄ moderuje zprávy na TV Barrandov.
- Je autorem a producentem série dokumentů Legendy kriminalistiky a Legendy záchranáÅstvà na ÄT, spolupracuje a produkuje projekty na Seznam.cz.
Mirku, na rozdÃl od svého syna nemáte mediálnà vzdÄlánÃ, berete to zpÄtnÄ jako handicap?
MV: V jisté dobÄ jsem to tak cÃtil, ale na druhou stranu i ta moje cesta, kdy jsem se uÄil se za pochodu, mÄla své výhody. Považuji za Å¡tÄstÃ, že v 90. letech, kdy jsem s novinaÅinou v regionu zaÄÃnal, byla na média opravdu skvÄlá doba. To už se nebude nikdy opakovat. Když tehdy nÄkdo dÄlal v televizi, tak to sice znamenalo, že jste nosili kafe zasloužilým redaktorům, ale také ráno a veÄer živÄ vysÃlali. Byla to obrovská Å¡kola. VzpomÃnám si, že jsme dÄlali živý pÅenos, kamera mÄ zabÃrala do pasu a já pod nà držel spojené dva dráty. Když jsem pak v roce 1999 pÅiÅ¡el na Novu a zkouÅ¡eli na mÄ technologii výroby, vÅ¡echno jsem vÄdÄl. Proto se usmÃvám, když nÄkdo srovnává televiznà práci pÅed dvaceti lety a dnes. Dnes dostane redaktor mikrofon, kameramana a jen spolu obcházejà akce. Na druhou stranu Ondra má oproti mnÄ právÄ dÃky Å¡kole velký pÅehled. PociÅ¥uju to vždycky, když se spolu bavÃme o nových médiÃch, on mi nÄco vysvÄtluje a já se v tom hroznÄ plácám. Tenhle svůj „handicap“ jsem se snažil dohánÄt na různých kurzech, a že jsem jich bÄhem let navÅ¡tÃvil nespoÄet. V tomhle má Ondra, myslÃm si, jednu velkou výhodu. Na co já jsem musel tvrdÄ pÅicházet a osahat si to, tak aspoÅ tÅetinu z toho mu dá Å¡kola.
OV: Vždycky jsem si myslel, že titulu nenà tÅeba, že důležitá je hlavnÄ praxe, takže po nástupu do rozhlasu jsem k dalÅ¡Ãmu studiu pÅÃliÅ¡ motivace nemÄl. MyslÃm si ale, že je to hodnÄ o oboru. Studuji ve ZlÃnÄ obor Multimédia, což je mix PR, marketingu a nových médià a pÅijde mi to lepÅ¡Ã, než klasická žurnalistika.
MV: Titul ze žurnalistiky, a to se nechci nikoho dotknout, ti pÅedevÅ¡Ãm nezaruÄÃ, že budeÅ¡ dobrý novináÅ. TÅeba jeden z nejvÄtÅ¡Ãch svÄtových novináÅů Ernest Hemingway dÄlal novinaÅinu od baru, to je známá vÄc. Ale co mi taky zbývá ÅÃkat… (smÃch)
SdÃlÃte jako otec a syn nÄjaké typicky mužské konÃÄky, tÅeba rybaÅenÃ?
MV: Na rybách jsme spolu byli jednou v životÄ, pÅed 16 lety, když se mÄla narodit dcera BÄlinka. Nejeli jsme ten rok na dovolenou, a tak jsme si s Ondrou koupili Ätvrtletnà rybáÅskou povolenku k nám - do RoudniÄky. Koupil jsem v supermarketu dva pruty a s chlebem pod pažà vyrazil s malým Ondrou k rybnÃku. Tam sedÄli nasáÄkovanà „profÃci“ a nás vyÅ¡tvali na pÅÃÅ¡erné mÃsto nÄkde v rákosÃ. SkonÄilo to tak, že jsme nahodili, za 20 minut jako jedinà vylovili kapra a vÃtÄzoslavnÄ odkráÄeli (smÃch).
OV: A to si vzpomÃnám, že jsi mi tehdy ÅÃkal, aÅ¥ se pÅipravÃm, že tam budeme sedÄt hodiny a hodiny. To bylo vÅ¡echno, co jsme spolu kdy chytili.
MV: To je pravda, od té doby jsme na ryby vyrazili jeÅ¡tÄ jednou, ale takové Å¡tÄstà už jsme nemÄli, tak jsme si kapra od jednoho rybáÅe na bÅehu koupili.
OV: SpÃÅ¡ než na ryby, jdeme radÅ¡i bÄhat.
Takže spoleÄnÄ bÄháte?
OV: To ne, spÃÅ¡ se náhodnÄ potkáváme. Kolikrát se stalo, že si tak bÄžÃm, už zaÄÃnám mÃt nutkánà zastavit a dát si pauzu a najednou vidÃm, jak se proti mnÄ blÞà jiný bÄžec. Tak se hecnu, narovnám, dÄlám, že nejsem zadýchaný, zrychlÃm a najednou koukám, že je to taÅ¥ka. V ten moment na sebe jenom mávneme, plácneme si, ale bÄžÃme dál, protože kdybychom zastavili, už bychom se možná nerozbÄhli. NavÃc by nám klesla tepovka, a to za ty zkažené statistiky v aplikacÃch nestojà (smÃch).
MV: Já sportuju, ale nesoutÄžÃm. Kdyby mÄ nÄkdo dobÄhl a hecoval, kdo tam bude dÅÃv, tak radÅ¡i zastavÃm a nechám ho bÄžet. NavÃc bÄhám straÅ¡nÄ málo, kolik bÄháš, Ondro?
OV: AktuálnÄ tak 12 kilometrů.
MV: To já dám tak Å¡est. Jednou jsem ubÄhl 14 a půl, ale to jsem se ztratil (smÃch).
OV: MÄ na tom bÄhánà hroznÄ bavà to propojenà s modernÃmi technologiemi. VÅ¡echno mám spojené s iPhonem - mÄÅiÄ tepu a vÅ¡echny ty vychytávky okolo. StraÅ¡nÄ rád sleduju svoje statistiky, jaké pÅevýšenà jsem zdolal, jestli jsem se na stejném okruhu od minula zlepÅ¡il a tak.
MV: Já mám tÅeba jeden iPhone speciálnÄ na bÄhánÃ. Na mobilech ulÃtávám obecnÄ, Ondra potvrdÃ, že se podÄlÃm o vÅ¡echno, ale na mobil mi nesmà sáhnout. Mám jich asi deset.

Mirku, jste podruhé ženatý, máte tÅi dÄti, pÅiÄemž OndÅeje jste mÄl ve 20 letech a nejmladÅ¡Ãho Karla skoro v osmatÅiceti. Jaké to je mÃt dÄti v takových vÄkových rozestupech?
MV: Je to asi takové, že nÄkteÅà moji kamarádi si užÃvali a pak mÄli dÄti, jinà mÄli hned dÄti a pak si užÃvali, jenom já mám poÅád nÄjaké dÃtÄ (smÃch). Ne, to je legrace, já jsem za nÄ nesmÃrnÄ rád, rodina je pro mÄ moc důležitá.
OV: Z mého pohledu je to tÅeba úplnÄ super, protože můžu být ten velký brácha. Můžu je brát do kina, nebo pro malého Káju zajet do Å¡koly autem, a to jsem za boha. TÅeba letos na dovolené v Chorvatsku jsme spolu chodili Å¡norchlovat, hecovali se, kdo vydržà déle pod vodou, nebo natoÄà lepšà zábÄr na GoPro. Najednou jsem si pÅipadal, že mi je taky osm. Ségra mÄ zase udržuje v tom, co je zrovna „trendy“, bavÃme se spolu o filmech a hercÃch, to máme hodnÄ spoleÄné.
Když už jsme u té rodiny, co vy a ženy. VÄÅÃte v lásku na celý život?
OV: UrÄitÄ, nedovedu si pÅedstavit, že bych byl s pÅÃtelkynà jen tak na dobu urÄitou s tÃm, že se to nÄjak vyvine. Doufám, že je to napoÅád. Možná je to naivnÃ, ale stojÃm si za tÃm. Když bych v to nevÄÅil, neinvestoval bych do toho vztahu ani Äas, ani energii.
MV: Jsem pÅekvapený, tohle jsme si vlastnÄ nikdy neÅekli, to jsi podÄdil, takhle pÅesnÄ jsem to mÄl vždycky i já. I když jako náctiletý jsem byl hodnÄ naivnÃ, skoro až blbej. MyslÃm si, že každý si najde toho pravého, dÅÃv nebo pozdÄji, vÄÅÃm, že nÄkdo takový pro každého z nás existuje. Ne vždy se ale ÄlovÄk trefà na prvnà pokus, jako tomu bylo i v mém pÅÃpadÄ, ale život jde dál. Já bych tÅeba v klidu mohl jÃt do politiky, mÄ nenachytajà na žádné milence (smÃch).
A co otázka nevÄry?
MV: NesdÃlÃm názor vÄtÅ¡iny, že je to pud, že je to pÅÃroda. MyslÃm si, že právÄ láska je jedna z vÄcÃ, která nás od tÄch zvÃÅat odliÅ¡uje. HodnÄ lidà ÅÃká, že je to pÅirozená vÄc. Ano, je pÅirozené, že se mi lÃbà ženy, ale to že nejdu a nevyspÃm se s nimi, je to, co mÄ dÄlá ÄlovÄkem a odliÅ¡uje od tÄch pudy zmÃtaných zvÃÅátek.
OV: To naprosto sdÃlÃm, ale opravdu.
Mirku, vy se svojà manželkou spoleÄnÄ i pracujete. Jaké to je mÃt životnÃho partnera zároveÅ jako kolegu?
MV: My jsme si to vysnili, myslÃm, že to funguje skvÄle. Ale je pravda, že když už se hádáme, je to vždycky kvůli práci, a to nÄkdy bývá drsné. V dobÄ, kdy jsme každý den jezdili do Prahy, jsem vÄdÄl, že pokud se neudobÅÃme do PodÄbrad, tak je to Å¡patný (smÃch). Má to jako vÅ¡echno své výhody a nevýhody. VÃm, že se mnou Dana vždycky jedná narovinu, a když Åekne, že se nÄco povedlo, tak si jsem jist, že to tak opravdu je. Na druhou stranu je tÄžké pÅijmout a skousnout od tak blÃzkého ÄlovÄka kritiku.
OndÅej VaÅura
- Narodil se 14. ÅÃjna 1990 v Hradci Králové.
- Vystudoval Fakultu multimediálnÃch komunikacà Univerzity Tomáše Bati ve ZlÃnÄ.
- Je editorem a reportérem zpravodajstvà Äeského rozhlasu v Královéhradeckém kraji.
- Záliby: bÄh, cestovánÃ, severská krimi, divadlo, aktuálnà dÄnÃ, playstation.
Když jste takhle dennÄ dojÞdÄli, neuvažovali jste o pÅestÄhovánà z Hradce do Prahy?
MV: Rok a půl jsme tam skuteÄnÄ bydleli, ale vrátili jsme se do Hradce, prostÄ se nám obyÄejnÄ stýskalo. Jsme rodilà HradeÄáci, máme tu koÅeny.
OV: Já jsem na to, že jsem HradeÄák, tÅeba hroznÄ hrdý. Mám pÅÃtelkyni z Pardubic, takže je to u nás velké téma (smÃch). NavÃc, jak jsem loni v létÄ jezdil po celé republice jako prázdninový zpravodaj Radiožurnálu, tak můžu ÅÃct, že nikde se mi nelÃbilo tolik, jako doma.
MV: To je pravda Hradec jako mÄsto je nádherné, ani komunisti ho nestaÄili po architektonické stránce zniÄit. NavÃc stotisÃcové mÄsto je podle mÄ na život tak akorát. Když má ÄlovÄk splÃn, vždycky najde nÄjakou zapadlou hospodu, kde se ztratÃ, když ale naopak chce mezi lidi, vždycky nÄkoho potká. Prahu sice miluji, každý Äech by mÄl, ale Hradec je Hradec.
MÄl jste jako známá tváŠz televize nÄkdy problém se stalkery nebo dotÄrnými lidmi?
MV: MÃval jsem takové dva skalnà fanouÅ¡ky, teÄ už se mÄ držà jenom jeden, ale ten je zase vytrvalý. Mám jednu zásadu, a to, že jsem se nikdy nebál dávat své ÄÃslo. Když jsme poprvé dÄlali talkshow ÃÄko s vrahy v ústavnà léÄbÄ, tak vÅ¡ichni do jednoho mÄli můj mobil a aÄkoli to ve své podstatÄ byli lidské zrůdy, nikdy nebyl problém. Vždycky jsem se s nimi domluvil. Akorát jednou mi vyhrožoval nÄjaký vrah, kterého mÄli pustit po 15 letech z vÄzenÃ, a ten mi napsal dopis, že se na mÄ tÄÅ¡Ã. To byl ale takový ten pÅÃpad psa, který nekouÅ¡e.

Máte nÄjakou pracovnà nebo životnà metu, kterou byste si urÄitÄ chtÄli splnit?
MV: Nedávno jsem nad tÃm shodou okolnostà pÅemýšlel a doÅ¡el jsem k závÄru, že se mi vlastnÄ vÅ¡echno splnilo. Prosadil jsem projekt 112 - v ohroženà života, kterému nikdo nevÄÅil a jsem moderátor hlavnÃch veÄernÃch zpráv. Takové moje životnà krédo, které jsem pÅevzal od Einsteina, je: nÄco vymyslÃÅ¡, vymyslÃÅ¡ i jak by to mohlo jÃt a deset fundovaných odbornÃků ti Åekne, že to nejde a taky proÄ to nejde. Pak pÅijde jedenáctý absolutnà idiot a amatér a udÄlá to. A v tomto duchu bych si vlastnÄ jeÅ¡tÄ jeden sen rád splnil, chtÄl bych dÄlat talkshow.
OV: MÄ by bavilo do budoucna dÄlat nÄco na způsob 20 minut Radiožurnálu, kdy je prostor se celý den pÅipravovat na jednoho ÄlovÄka. Zkrátka bych chtÄl dÄlat nÄco vÃc do hloubky, nÄco, co by bylo delšà než minuta tÅicet nebo i tÅi minuty.
MV: MyslÃm, že až dodÄláš Å¡kolu, že se to zlomÃ. VidÃm v tobÄ nadÄjného moderátora!
OV: Tak to dÄkuju, teÄ by mÄla pÅijÃt závorka „rdà se“ (smÃch).
MV: Jak ÅÃkával můj tatÃnek: zásada lidské moudrosti je niÄeho nelitovat. Tak zkouÅ¡ej a uvidÃÅ¡.