Od Å¡estnácti let cviÄÃte, v osmnácti jste poprvé okusil závodnà podium a dvacet let ho neopustil. Jak se v ÄlovÄku vzbudà takový zápal pro kulturistiku?
S: Ke sportu obecnÄ jsem mÄl blÃzko od dÄtstvÃ. Už nÄkdy v deseti, jedenácti letech jsem zvládl 120 poctivých kliků. VzpomÃnám si, jak na mÄ můj táta byl hrdý a já to rád na potkánà pÅedvádÄl. ZároveÅ jsem si potom straÅ¡nÄ užÃval ty „ovace“. Ono 120 kliků nÄjakou chvÃli zabere, ale babiÄky vždycky trpÄlivÄ Äekaly, fandily a tleskaly (smÃch). Åekl bych, že se kulturistika hodnÄ potkala s mojà soutÄživou povahou – pÅekonávat pÅekážky, do vÅ¡eho dát maximum, posouvat hranice vlastnÃho tÄla a psychiky.
M: To mu zůstalo dodneÅ¡ka. StaÄÃ, když hrajeme kroket a já chvilku vyhrávám. AÄkoli je tÅeba pÄt branek pozadu, hrozÃcà prohra ho tak namotivuje, že mÄ pÅedejde a nakonec fakt vyhraje.
S: Náhodou, ÄÃm jsem starÅ¡Ã, tÃm lÃp umÃm prohrávat. Už ty prohry beru jinak. Nejen v kulturistice, ale i v životÄ. Prohrát můžete, ale musà vám zůstat chuÅ¥ bojovat dál.
Magdaléna BednáÅová
- Narodila se roku 1970 v Hradci Králové.
- Má dva syny.
- Spolu s manželem Slavojem vede fitcentrum FINE FITNESS v PardubicÃch.
- Miluje jÃzdu na in-line bruslÃch, ráda griluje, Äte a zvelebuje zahradu.
Prvnà soutÄže jste absolvoval pod kÅÃdly Josefa Hýbla, nestora Äeské kulturistiky. Jak na to vzpomÃnáte?
S: Pepa byl úžasný chlap. Jezdil jsem k nÄmu trénovat do Svitav a po prvnà pÅÃpravÄ pod jeho vedenÃm pÅiÅ¡lo 5. mÃsto na mistrovstvà republiky. Co vám budu povÃdat, právÄ dÃky nÄmu jsem v tom zaÄal lÃtat až po uÅ¡i. StraÅ¡nÄ mÄ to chytlo, aÄkoli tehdy jsem vážil 68 kilo, takže spÃÅ¡ než k podÃvánà jsem byl k smÃchu, ale ta atmosféra mÄ ÃºplnÄ pohltila a od té doby jsem jediný rok nevynechal. Pepovi za hodnÄ vdÄÄÃm, protože aÄkoli nejsem geneticky pro kulturistiku ideálnÄ vybavený, o to vÃc jsem se musel nauÄit disciplÃnÄ, motivaci a pÃli. To je v kulturistice asi nejpodstatnÄjÅ¡Ã. Jen si vezmÄte, kolik se toho od mých Å¡estnácti zmÄnilo. Nastoupil jsem na stÅednà školu, pak na vysokou, pÅiÅ¡la rodina, manželstvÃ. V každé životnà etapÄ si na kulturistiku musÃte dÄlat podmÃnky, nemůžete vypadnout. DennodennÄ vaÅÃte, plánujete tréninky, nesmÃte za žádnou cenu vynechávat. Äasem, když se dostanete na úroveÅ, kterou chcete, je zase potÅeba pÅidávat odpoÄinek a nepodléhat stresu, protože to vÅ¡echno se na svalech negativnÄ podepisuje.
Kolik vážÃte?
S: Jsem v nejtÄžšà váhové kategorii, aktuálnÄ mám nÄjakých 112 kilo, ale v objemové pÅÃpravÄ se váha blÞà ke 130 kilům. Na tom, jak vypadám, pracuju dvacet let. Jsou kluci, kteÅà stejnou fazonu udÄlajà za tÅi roky, ale zase jim vÄtÅ¡inou chybà právÄ ona bojovnost, disciplÃna a chuÅ¥ vydržet. PÅÃprava na závody vás totiž pÅivede do takového extrému, že si mnohdy sáhnete opravdu na hranice lidských možnostÃ. Je tolik momentů, kdy chcete straÅ¡nÄ moc skonÄit, chcete si dát burger a colu, chcete si prostÄ jen obyÄejnÄ sednout a nic nedÄlat. V takových chvÃlÃch vám dojde, že v životÄ je důležitých vÄcà opravdu jenom pár, zbytek nÄjak dopadne. ÃplnÄ se vám pÅeskládá žebÅÃÄek hodnot a zaÄnete si vážit vÅ¡eho – tÅeba jÃdla a pità (smÃch). A to bez maximálnà motivace a disciplÃny prostÄ neskousnete. MagdiÄka by mohla vyprávÄt, jak jsem vždycky doslova na hadry.

Jaké to je pro vás jako partnerku prožÃvat s manželem bok po boku ty extrémnà chvÃle, kdy je na dnÄ?
M: Je to nároÄné, v tÄch nejvypjatÄjÅ¡Ãch fázÃch ho lituju. Když vidÃm ty jeho dehydratované, propadlé tváÅe, pÅeju si, aby už bylo po závodech. Ale vÃm, že to takhle musà být, aby výsledná forma byla top. Tak se ho snažÃm v tÄch nejtÄžšÃch chvÃlÃch maximálnÄ podpoÅit. Na druhou stranu ale ohromnÄ oceÅuju, že i pÅesto, v jak Å¡Ãleném stavu obÄas je, funguje – jako táta, jako manžel, jako partner. Snažà se mi pomáhat. A vaÅÃ! PoÅád vaÅÃ. Znà to asi nepochopitelnÄ, ale jsme takhle zvyklÃ, za sedm let spoleÄného soužità jsme dokonale sehranÃ. Je to životnà styl a já to tak beru. PÅÃpravu prožÃvám s nÃm a umÃm být i hodnÄ kritická. Když nenà na sto procent pÅipraven, pÄknÄ nahlas mu to Åeknu (smÃch).
S: To je pravda. Když mÄ dva týdny pÅed závody kamarádi plácajà po zádech, jak jsem skvÄle pÅipraven a dobÅe vypadám, staÄà jeden pohled na MagdiÄku a vÃm, že to jeÅ¡tÄ nenà ono. Zato když pochválÃ, tak vÃm, že je to doma (smÃch). ProstÄ jsme jedno tÄlo, jedna duÅ¡e. Ve vÅ¡em.
Nemáte pÅi vÅ¡em tom fyzickém i psychickém vypÄtà chuÅ¥ s kulturistikou seknout a žÃt „normálnÄ“?
S: Naopak mám hrůzu ze dne, kdy budu muset skonÄit. Když se mÄ lidé ptajÃ, do kolika let to chci dÄlat, odpovÃdám, že do té doby, dokud mi to bude dávat smysl - ale co je ten smysl? Že pÅijdu na plac, jsem lepšà než loni a sklidÃm ty ovace. To je, jako byste se ptala horolezce, co ho motivuje vylézt na Mount Everest. Co ho motivuje vydržet v ukrutných mrazech s minimem jÃdla a kyslÃku. Ten moment, kdy po mÄsÃcÃch pÅÃprav stane na tom vrcholu, to je ten rajc. Pro mÄ je Everest právÄ to podium. Vždycky jsem obdivoval zlatou éru kulturistiky, 90. léta, kdy byli kulturisti esteticky perfektnÃ, mÄli úzký pas a pÄkné kulaté svaly. Dokud budu schopen svoje tÄlo dostat pÅesnÄ do takové fáze, tak do té doby chci závodit. MyslÃm, že jeÅ¡tÄ tak pÄt let jsem schopen jÃt výkonnostnÄ nahoru, pak to budu muset nÄjak rozseknout. CviÄit ale nepÅestanu asi nikdy.
ZmÄnila se za ty dvÄ dekády nÄjak vaÅ¡e pÅÃprava na závody, nebo je to poÅád stejné v osmnácti jako v osmatÅiceti?
S: PÅekvapivÄ je to poÅád stejné. V principu. Donutit tÄlo zbavit se tuku je základ. A k tomu vede vždy správná úprava stravy a dobÅe nastavený trénink. A neplatà to jen pro závodnÃky. Pracuji s lidmi, kteÅà chtÄjà zhubnout a donekoneÄna hledajà nÄjakou alternativnÃ, jednoduššà cestu. Ta neexistuje. Pro mÄ platÃ, že k silovému tréninku je dobré pÅidat kardio. MÄnà se to pouze v detailech. TÅeba letos jsem do pÅÃpravy zaÅadil kardia vÃc a mohl jsem tak pÅijÃmat vÃc kaloriÃ.
M: Z toho jsem mÄla radost, pÅidaly se totiž in-liny. Ty já miluju.
S: To vzniklo zajÃmavÄ. Můj trenér vidÄl na závodech kluka, který mÄl extrémnÄ vyrýsovaný zadek, a to se hodnÄ vysoko hodnotÃ. Byl z toho tak paf, že za nÃm osobnÄ Å¡el a ptal se ho, jak to, hergot, udÄlal? A kluk povÃdá, že mu rychlobruslaÅi otevÅeli u domu dráhu, a tak s nimi chodà dvakrát týdnÄ trénovat. V pÅÃpravÄ je to peklo, protože se sotva hnete, takže pÅedstava 11 kilometrů na bruslÃch je hrozná, ale vede to k tomu, že pak stojÃte na pódiu a vyhrajete. Ale brusle nás oba moc bavÃ, je to fajn strávený spoleÄný Äas.
M: Nerada jezdÃm sama, tak jsem to moc uvÃtala!

ÅÃkáte, že jste sladÄnÃ, jedno tÄlo, jedna duÅ¡e. Tohle souznÄnà ale urÄitÄ nepÅiÅ¡lo hned, jaké byly vaÅ¡e spoleÄné zaÄátky?
M: V posilovnÄ jsme se seznámili, pracovala jsem tam za barem, takže jsem vÄdÄla, do Äeho jdu. I když, dokud to ÄlovÄk nezažije, pÅedstavit si to neumÃ. Takže opravuji - myslela jsem si, že vÃm (smÃch). VÅ¡echno v životÄ je o tom, že když nÄkoho milujete, leccos mu obÄtujete. Já tÅeba zbožÅuju hory, straÅ¡nÄ ráda chodÃm na túry, ale vyneste si tam 130 kilo živé váhy.
S: Je pravda, že se nikam nepodÃváme. ÄÃm blÞ jste pÅÃpravÄ, tÃm vÃc jde jakákoli taková aktivita proti vaÅ¡emu kýženému cÃli. Výlet na SnÄžku pro mÄ znamená pÄt tisÃc kaloriÃ. Pro tÄlo je to hrozná nálož. Já potÅebuju sval tvrdÄ odtrénovat a pak ho nechat odpoÄÃvat, ne lÃtat po horách. Faktem je, že profesionálnà kulturistika má právÄ na rodinný život mnohdy drastický dopad. Znám kluky, kteÅà se v klÃÄových fázÃch pÅÃpravy úplnÄ odstÅihnou od normálnÃho života, odjÞdÄjà pryÄ od rodin, stranà se vÅ¡eho a vÅ¡ech. Nenà to jednoduché. Podpora partnerky a okolà je straÅ¡nÄ důležitá. Zažil jsem to sám. Od té doby, co jsem s MagdiÄkou, jdu nahoru. Teprve po jejÃm boku jsem se poprvé dostal na prestižnà soutÄž Mr. Universe, s nà se vÅ¡echno zmÄnilo. Najednou jsem nebyl ten Å¡patný, když jsem Å¡estkrát týdnÄ chodil do fitka, pÅestaly veÅ¡keré výÄitky. Teprve s nà jsem mohl rozvinout svůj potenciál. Dala mi domov, zázemÃ. VytvoÅila mi pÅÃstav, kam se můžu v klidu vracet. To bych pÅál každému chlapovi.
M: Já si zase ÅÃkám, proÄ to nepodporovat. Takovou bojovnost, jako má můj muž, já v sobÄ nemám a za to ho obdivuji. S: To mÄ utvrzuje v tom, že ta druhá manželstvà jsou zkrátka lepšà (smÃch).
Z prvnÃho manželstvà máte dceru, Magdaléna zase dva syny. Jak spoleÄnÄ vycházÃte?
S: ÃnÄ je tÅináct, když jsem od jejà matky odcházel, Å¡la zrovna do prvnà tÅÃdy, a to je vždycky tÄžké. Moji rodiÄe se taky rozvedli, znám to. Rozchod rodiÄů je relativnÄ v klidu, když jsou dÄti velké, majà takÅka vlastnà životy a dovedou posoudit vztah rodiÄů. Když sami vidÃ, že to nejde.
M: Rozvod je vždycky nároÄný. U malých dÄtà je to o to komplikovanÄjÅ¡Ã, protože aÄkoli vidÃ, že se máma s tátou hádajÃ, poÅád chtÄjÃ, aby byli spolu.
S: ÄÃm je ÃÅa vÄtÅ¡Ã, tÃm je to lepÅ¡Ã. JezdÃme spolu po soutÄžÃch, fandà mi, je to fajn.
M: Je na tebe pyÅ¡ná. Nedávno mi ÅÃkala, že jà kluci na koupálku nevÄÅÃ, že jsi jejà táta (smÃch). U mých kluků je to jiné, už byli starÅ¡Ã, když jsme se seznámili a majà Slavojka moc rádi.
Slavoj BednáÅ
- Narodil se roku 1980 ve SvojanovÄ.
- Je magistr farmacie, certifikovaný trenér a výživový poradce.
- Od 18 let se vÄnuje kulturistice.
- Má tÅináctiletou dceru.
- S manželkou Magdalénou bydlà v domku se zahradou, má psa a dva kocoury.
- Ve volném Äase rád bruslÃ, stará se o dům a griluje.
KromÄ osobnà roviny spolu fungujete i na té pracovnÃ. V PardubicÃch provozujete velké fitness centrum. Jak jste dospÄli k nápadu, že spolu nebudete jen žÃt, ale i pracovat?
S: Byl to prapůvodnÄ nápad manželky, jen taková idea, které jsme se pÅed vÃc jak pÄti lety chytli. Trvalo rok, než se to vymyslelo a zrealizovalo.
M: VzpomÃnám na to jako na hodnÄ tÄžké životnà obdobÃ.
S: To je pravda, tehdy jsem pracoval jako farmaceut v lékárnÄ v JaromÄÅi a celý chod fitka byl na tobÄ. DÄlala jsi i Å¡estnáct hodin dennÄ.
Jak dlouho to trvalo?
M: Skoro dva roky.
S: Režim jsme mÄli brutálnÃ. Ráno jsem jel z Hradce do JaromÄÅe do lékárny a ty rovnou do fitka, ve tÅi jsem skonÄil a pÅejÞdÄl za tebou do Pardubic, kde už na mÄ Äekali klienti. V deset domů, zaÄÃt vaÅit na dalšà den, o půlnoci to zalomit a v Å¡est ráno zaÄÃt nanovo. Do toho dcera – kdy si ji v tomhle režimu chcete brát? K tomu pÅÃprava na závody a bylo vymalováno.
M: Ze zaÄátku fitko pochopitelnÄ vůbec neprosperovalo, náklady byly obrovské, nemÄli jsme na zamÄstnance, a tak jsem musela vÅ¡echno zastat sama. Tolikrát jsem litovala. Kdybych vÄdÄla, co mÄ Äeká, neÅ¡la bych do toho. Na konci toho dvouletého obdobà už jsem to tam vyloženÄ nenávidÄla. PÅipadala jsem si jako v kleci, nikam jinam jsem nepÅiÅ¡la a zároveÅ musela fungovat doma – vyprat, uklidit, nakoupit. Podepisovalo se to samozÅejmÄ i na naÅ¡em vztahu. Kdyby mi dneska nÄkdo nÄco takového nabÃdl, tak už bych do toho neÅ¡la.
PÅedtÃm jste deset let pracoval v lékárnÄ. Jak se to stane, že kluk s vášnà pro kulturistiku nastoupà v devatenácti ke studiu farmacie?
S: K tomu byly asi dva důvody. PrvnÃ, že moje maminka je doktorka farmacie, a druhý, že vedle farmaÄky v Hradci sÃdlà velká posilovna (smÃch). Já jsem se vždycky dobÅe uÄil, a když jsem pÅed maturitou zvažoval, kam dál, Å¡kolnà psycholog mi Åekl: „Slávo, ty můžeÅ¡ jÃt studovat cokoli.“ A tak jsem si vybral farmacii. Když jsem v lékárnÄ pÅed dvÄma lety konÄil, Åada lidà se chytala za hlavu, že jsem se zbláznil. ProÄ prý zahazuju tak perspektivnà obor. Já to ale tak nevidÃm, znalosti mi zůstanou, můžu z nich dál Äerpat. VÃm, co udÄlá ibalgin, s ÄÃm se nesnese. Z farmacie se stal ohromný byznys, který soukromé lékárny de facto zabil, a to mi odchod z oboru ve finále hodnÄ ulehÄilo.
M: MnÄ bylo hodnÄ lÃto, když jsi v JaromÄÅi v lékárnÄ skonÄil. Lidi tÄ tam mÄli moc rádi. Nikdy nezapomenu, jak ti bÄhem pÅÃpravy babiÄky nosily v pytlÃÄku vajÃÄka, a ptali se „Pane magistÅe, proÄ jste tak smutný?“. A ty jsi odpovÃdal, že se nic nedÄje, že jsi jen unavený, protože jsi v pÅÃpravÄ na závody.
Magdaléno, vy jste rodaÄka z Hradce, Slavoj se narodil na VysoÄinÄ, fitko jste si otevÅeli v PardubicÃch. Kde je pro vás „doma“?
S: RozhodnÄ v Hradci. AÄkoli v nÄm žiju teprve od vysoké, okamžitÄ jsem si ho zamiloval. ÅeÅ¡ili jsme, jestli se kvůli práci nepÅestÄhovat do Pardubic, ale Hradec vyhrál.
M: SouhlasÃm a dodávám, že úplnÄ nesnášÃm to popichovánà mezi HradeÄáky a Pardubáky, tu rivalitu. Spousta z nich jezdà do Hradce za pracà a naopak, majà tu pÅÃtelkynÄ, kamarády. Hradec je krásné mÄsto, ale v PardubicÃch jsou taky nádherná mÃsta. Fascinuje mÄ, že aÄkoli jsou tak blÃzko sebe, každé má úplnÄ jinou specifickou atmosféru.